Střípek z duchovního života Chvalče na počátku 20. století

Víte, že ve Chvalči působila na začátku 20. století Cyrilská jednota? O její činnosti v roce 1901 podal zajímavou zprávu tehdejší chvalečský katolický farář a současně i promotor církevního zpěvu v broumovském vikariátu Antonín Boháč. Otištěna byla v časopise Cyrill. Chvalečská jednota uspořádala toho roku duchovní cvičení (tzv. exercicie), ale její hlavní náplní byl, tak jako jinde, zejména chrámový sborový zpěv doprovázející bohoslužby. Daleko nejzajímavější část zprávy tvoří přehled repertoáru tohoto spolku: Farní jednota Cyrillská ve Chvalči.

Chrámový sbor pořádal dne 11. července 1901 malé exercicie ve Chvalči (vik. Broumovský) za dosti velké účasti pp. Ředitelů kůrů a kněží. Exercicie byly pořádány pro vikariát broumovský, z něhož bohužel pouze dva kněží, vikář s kaplanem a dva ředitelé kůru k exerciím se dostavili. Za to účast z vikariátu trutnovského a z Hostinného byla velká.
„Při slavných službách božích zpívalo se: „Veni Sancte“ od dra Freye. Introit. Gloria, Graduale, Communio, „Tantum ergo“ a „Genitori“ chorálně. Kyrie ze mše „in hon. Sc. Augustini“ od dra Witta, op. 18.a), Credo ze mše „in hon. B. M. V.“ od Nešvery, Offertorium „Anima nostra“ od Witta, Sanctur ze mše „in hon. Sc. Caeciliae“ od Grubra, Benedictus ze mše „Consolatrix afflictorum“ od Billa, Agnus ze mše do C od Messnera. „Pange lingua“ od Traumihlera, „Te Deum“ od Foerstra. Po té byly dvě přednášky: „Historie zpěvu církevního“ od Ant. Boháče, faráře, a „Průvod varhan“ od Aloise Mollera, učitele.

Při velkých svátcích zpívá se Introit, Graduale a Communio chorálně, rovněž „Asperges“ a „Vidi aquam“, jakož i „Pange lingua“ a responsoria. Mše ovšem jen lehké a jednoduché se úprovádějí. I Requiem bylo zde již chorálně provedeno. Nyní budou se zaváděti zpívané litanie. Toť krátká zpráva o naší činnosti.“
Zdroj: Cyrill. Časopis pro katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zároveň orgán Obecné Jednoty Cyrilské, roč. XXIX, 1902, č. 11 a 12, s. 91.
Mgr. Vlastimil Málek, Muzeum Podkrkonoší v Trutnově